Existuje pouze jediný well-being program, který skutečně funguje!
Nová studie z Oxfordu odhaluje, že wellness programy v práci výrazný vliv na duševní zdraví zaměstnanců a pouze jeden přístup funguje.
Nová studie tvrdí, že wellness programy na pracovišti ve skutečnosti nemají vliv na duševní zdraví zaměstnanců. Jediný, který má, je dobrovolnictví.
Výzkumná práce zveřejněná v časopise Industrial Relations Journal zpochybňuje, jak dobře skutečně fungují wellness programy pro zaměstnance na pracovišti jako celek.
Forbes uvedl, že studie, kterou vedl doktor William J. Fleming z Oxfordské univerzity, zkoumala odpovědi na sebehodnocení od více než 46 000 pracovníků z 233 různých společností. Informaci o tom, že tyto programy pravděpodobně nemají velký vliv na duševní pohodu zaměstnanců, získala studie tím, že je nechala sledovat 90 programů zaměřených na well-being, kterých se zúčastnili, a poté jim dala možnost ohodnotit vlastní pohodu a spokojenost v práci/životě.
Z údajů překvapivě vyplynulo, že duševní zdraví zaměstnanců se výrazně nezlepšilo, když se účastnili většiny programů zaměřených na well-being, jako jsou kurzy mindfulness, programy pro zvládání stresu a aplikace pro well-being. Studie však zjistila jednu důležitou výjimku: dobrovolnictví.
Výzkumníci zjistili, že dobrovolnictví dává lidem pocit sounáležitosti se skupinou a vytváří kulturu týmové práce a soucitu v práci, což obojí jednotlivcům prospívá. To zapadá do myšlenky, že společenská odpovědnost firem je stále důležitější a že pracovníci chtějí pracovat pro firmy, které dělají dobré věci pro společnost.
Údaje také ukazují, že pracovníci hledají stále více smysluplných pracovních situací, které přesahují rámec kanceláře. Ukázalo se, že některé z těchto potřeb uspokojuje dobrovolnictví, což může vést k větší spokojenosti v práci a k lepšímu duševnímu zdraví pracujících.
Údaje také ukazují, že tradiční programy well-beingu mohou mít dobré úmysly, ale nemusí uspokojovat hlubší potřeby pracovníků. S hybridním pracovním prostředím se mění pracovní síla a s ní i potřeby pracovníků.
Tyto informace neznamenají, že by se firmy měly zbavit svých programů pro pohodu, ale ukazují, že by možná měly přehodnotit způsob, jakým podporují pohodu zaměstnanců, a zaměřit se na programy, které dávají lidem smysl a zapojují je do jejich komunit.
Namísto pouhého vkládání peněz do standardních programů je stále více zapotřebí zahrnout do nich příležitosti zapojit se smysluplnějším způsobem. To by mohlo vést k budoucím vztahům s charitativními organizacemi, práci na komunitních projektech nebo dobrovolnickým dnům pořádaným firmou.