Zapomeňte na B2B a B2C: Existuje jen vztah člověka k…

Spotřebitelé a zákazníci jsou zmateni. Proč jim nemůžeme jednoduše a srozumitelně říci, co prodáváme, podělit se s nimi o jejich zkušenosti a přínos výrobku do jejich domácnosti? A co je ještě důležitější, proč výrobek, který nejčastěji inzerujeme, neodráží skutečnou zkušenost spotřebitele?

Faktem zůstává, že hranice mezi těmito dvěma obchodními segmenty jsou nyní takové rozmazané, že je velmi těžké je rozlišit. Musíme přemýšlet jako spotřebitelé, kterými sami jsme, a myslet spíše jako nákupčí, než se snažit mluvit sofistikovaným jazykem plným zkratek a cizích slov proto, abychom zněli moudře. Často stačí vyjít ze slonovinové věže, z kanceláři  a zeptat se lidí tváří v tvář, jak náš výrobek nebo službu používají.

Pracovníci marketingu se stále snaží, aby byli osobní a přistupovali ke každému zákazníkovi jednotlivě, nabídky jsou "customizované" a "personifikované". Jejich řešením je shromáždit obrovské množství dat a předložit nám obchodní nabídku šitou na míru, přesně podle našich potřeb a zkušeností. Na druhou stranu se sociální sítě staly obrovským veřejným místem, kde se vše, co zveřejníme, roznese raketovou rychlostí k velkému množství lidí. Rozvětvení propojení mezi marketingem a sociálními sítěmi je skutečně masivní ... a komunikace zde funguje závratnou rychlostí... bezmyšlenkovitě a živelně. Sociální sítě a marketing musí spolupracovat, aby dokázaly nejen personalizovat individuální prodej, ale i sdílet zkušenosti zákazníků z celého světa, a odhalily tak všeobecně platné hodnoty, z nichž budou mít užitek davy lidí. To je dar, který nám dávají sociální sítě a digitální technologie, díky nimž můžeme sledovat, jak lidé spolu komunikují a co je motivuje k tomu, aby začali jednat.

Takže, takto to vidím já:

• Byznys nemá emoce. Lidé ano.
• Lidé chtějí být součástí něčeho většího, než jsou oni sami.
• Lidé chtějí něco cítit.
• Lidé chtějí, aby se s nimi počítalo a aby je nikdo nevynechal.
• Lidé chtějí tomu, co se děje, rozumět.

Ale lidé jsou také jen lidé a s nimi přicházejí i chyby. Šlápnou vedle. Selžou. Jako lidé. Je přirozené říci občas něco nevhodné, dostat se do rozpaků a neuvědomit si následky našich činů. Popularita sociálních médií umožnila digitální technologii odhalit nejen temnou stránku anonymity jednotlivců, ale i davů. Z tepla kanceláří  působí množství takzvaných hrdinů, agentů, trollů a záškodníků. Tvrdím, že je načase odložit virtuální vidle a pochodně a přivést komunikaci zpět do rovnováhy. Ta část lidstva, která se raduje ze života, uznává hodnoty jako empatie, porozumění a odpuštění. Pokud se jimi řídíme i v naší komunikaci, spojuje nás jako skupinu lidí. Komunikace by neměla být složitá, strojená a strojová. Měla by být upřímná a jednoduchá, prostě lidská. S pokorou a s vědomím, že my všichni jsme jen lidé s různým pohledem na stejnou věc. Každý z nás prožil v životě těžké i radostné chvíle.

To je princip člověka k člověku. To je #H2H (Human to Human).

Klíčový odkaz tedy zní: Lidé jsou přirozeně komplexní bytosti, a přesto se usilují o dosažení jednoduchosti. Velkou výzvou pro nás, lidi (marketéry, brand manažéry... dosaďte si, vhodnou funkci), je najít, pochopit a vysvětlit složitost co nejjednodušším způsobem. A toto je výzva pro marketing. Najděte to, co máme my lidé společné, a to, co nás spojuje, a začněte mluvit jazykem, na který všichni tak dlouho čekáme.

Autor: redakce, Původní autor: Bryan Kramer, Zdroj: Socialmediatoday.com